Já a věci mezi nebem a zemí
Převážnou část svého dospělého života jsem se snažila naučit být dobrou matkou. Tato snaha mě přivedla k zájmu o zdravou stravu, alternativní přístupy ke zdraví, léčení a nakonec k tradicím a moudrosti našich předků, těch časově a místně blízkých i vzdálených. Zjistila jsem, že „přirozené“ je pro mě lepší než „zdravé“, a že více věřím léty prověřeným praktikám, než módním vlnám různých teorií a zaručených pravd. Spřízněné duše s podobnými názory jsem našla kolem projektu Akademie léčivé výživy, na kterém se podílím jako členka mezinárodního organizačního týmu, autorka článků a textů do nejrůznějších médií a lektorka.
Přestože jsem hotelovou školu nestudovala s žádným konkrétním záměrem, ukázalo se rozhodnutí mých rodičů jako velmi prozíravé. Byla mi dobrým základem pro rozvíjení mých znalostí o výživě, stravování a dodala mi více jistoty pro pozdější práci se ženami, které provázím k poznání, že nejvíc síly a možností, jak ovlivňovat životy našich blízkých a tím i svět kolem sebe, nám dává místo, které je nám tradičně nejbližší – plotna.
Neexistuje jiný tak přímý a tolik účinný způsob, jak svou lásku, péči, ochranu a přání všeho dobrého předávat druhým, než přes jídlo. Učit se tajemstvím této naší role je nesmírně důležité zejména v dnešní době, která nás polarizuje mezi mužskou výkonnost ve světě byznysu a ženskou citovost ve světě ezoterických teorií a bere nám naši přirozenou praktickou a jednoduchou polohu kotvy a pevného pilíře ve službě lásky k našim nejbližším.
Drobná ruční práce je krom toho ideální formou harmonizace mozkových hemisfér a rozvíjení vyšších funkcí našeho intelektu – intuice. Ty nejhlubší vhledy mívají mnohé z nás právě při vaření či úklidu. Ženám je také blízké společné tvoření, vzájemná praktická výpomoc, sdílení starostí i radostí, hledání řešení a způsobů, jak změnit to, co změnit můžeme a přijmout vše, co změnit nedokážeme. Tuto formu společenství jsem našla v regionálních Klubech Moudrého podnikání žen a jejich aktivitách.
Ve svém životě jsem se však snažila stát nejen dobrou matkou, ale i dobrou partnerkou muži a dobrým člověkem vůbec, a proto jsem se vydala na cestu poznávání sebe, svého místa ve světě a našeho světa a časoprostoru vůbec. Výborně mi v tom pomohla jóga a taoistická filosofie prolínající se vším a spojující vše a každého s každým.
Práce překladatelky, do které jsem se pustila proto, že jsem mohla pracovat doma a lépe se tak starat o svou rodinu, mi otevřela dveře podivuhodných světů dávných mudrců a filosofů, naší vlastní historie a jejích osobností, tradic nejrůznějších kultur a jejich pohledu na svět kolem nás, člověka v něm i vše ostatní, co nás převyšuje. Jako tlumočnice jsem se setkávala a stále setkávám se špičkovými odborníky v oborech, které mě zajímají a nepřestávají fascinovat. Obvykle se jedná o lidi moudré a lidsky vřelé, kteří nás učí nejen sdělováním svých znalostí, ale hlavně svými postoji, přístupy a životní cestou jako takovou.
Ačkoli mě vždy velmi zajímala historie a původně jsem se chtěla stát archeoložkou a psát poučné a moudré knihy, nabídla mi nejvíce odpovědí na mé otázky překvapivě posvátná geometrie. Tato dávná věda a umění přinesla rozvoj starých mysterijních škol, stojí v pozadí alchymie a magie, architektury lidských obydlí, posvátných staveb, měst i krajiny. Její formu, která je mi nejbližší, představuje geomancie, čili umění číst a vidět v krajině, komunikovat se Zemí a jejím posvátným prostorem. Spojuje pro mě laskavou moudrost matky Země s lidským umem a praktickými aspekty života člověka.
Krajinu v sobě máme otištěnu jako spouštěč naší evoluce i intelektuálního rozvoje člověka. Jsme s ní spjati víc, než si většina z nás vůbec uvědomuje. Naši předkové si toho byli vědomi a pro lepší pochopení a komunikaci s planetou si vytvořili celou řadu obřadů a rituálů, jejichž význam si dnes pro sebe znovu objevujeme. Nesmírně mě baví lidem tyto souvislosti ukazovat a umožňovat jim prožít a procítit svou jedinečnost ničím nenahraditelné buňky v těle živé bytosti naší planety, která má svou funkci a nese i svou odpovědnost.
Praktiky léčení a budování komunity jako formy kolektivního vědomí, kterým dnes z nedostatku přesnější terminologie říkáme šamanské, v současné době používají nejen různé metafyzické směry, ale využívají se například i ve vzdělávání manažerů a moderní psychologii. I proto jsem si pro radost a ze zájmu vystudovala psychologii na Masarykově univerzitě v Brně, ovšem bez specializace na nějakou formu terapie. Domnívám se, že je lepší nabízet poznání a inspiraci jako prevenci a ne terapii pro odstranění následků chorob, které si sami svou ignorancí a odpojeností od celku způsobujeme.
Všechny mé výše uvedené životní zkušenosti a zájmy se propojily do činnosti, která mi nabízí možnost naplnit další z mých dávných tužeb – cestování a poznávání jiných zemí. Konec konců byla práce v cestovní kanceláři mým prvním zaměstnáním. A tak se dlouhá léta podílím na organizaci poutí po zajímavých místech doma i v zahraničí.
Výlety po památkách z minulosti propojuji se současnými tradicemi, např. účastí na místních festivalech a slavnostech se zaměřením na jídlo, řemesla, bio produkci a přirozený životní styl vůbec. Protože starat je třeba se o ducha i o tělo a nalézání kvalitních alternativ nejen pomáhá našemu zdraví, ale zároveň umožňuje změnu všem, kdo se snaží podnikat a živit i žít jinak. Společné putování nám často pomůže najít odpovědi na otázky, uvidět a pochopit souvislosti, lépe poznat sebe sama a setkat se s úžasnými lidskými i jinými bytostmi, které stejně jako nás baví žít a do všeho se pouštějí s chutí, zájmem a radostí.
Já a jídlo
Jmenuji se Eva Leňová Burešová. Narodila jsem se 27. května 1963 v Brně. Mám dva dospělé syny, Iva (1987) a Stanislava (1984). Jsem podruhé vdaná a stále bydlím v Brně, v malém rodinném domku v Líšni, kousek od místa, kde jsem se narodila.
Vystudovala jsem Střední hotelovou školu v Brně a mám tudíž kromě jiného maturitu z vaření. Přestože jsem si vždycky dovedla představit, že jednou povedu vlastní restauraci či penzion, nikdy jsem se k tomu vlastně nedostala. Částečně i proto, že se mi velmi brzy narodil první syn, který byl od narození nemocný, a zvlášť v prvních letech ani nepřicházelo v úvahu, že bych při péči o něj stíhala chodit do práce.
Staník měl od narození atopický ekzém, s ním spojené dýchací a zažívací potíže, byl alergický téměř na všechno a celý stav vrcholil astmatickými záchvaty, z nichž některé vyžadovaly zásah lékařské pohotovosti a oživování. Dokonce i školní lékaři mě poměrně brzy upozornili na to, že synův stav můžu ovlivnit vhodnou úpravou prostředí a hlavně stravy.
Po mnoha letech různých pokusů a omylů, neustálých testů, vyšetřování, léčení, sanatorií, desenzibilizací a antibiotik mi konečně paní doktorka na imunologii sdělila, že můj syn nemá buněčnou imunitu, což je záležitost vrozená. Obdrželi jsme předpis na speciální přípravek, který mu měl pomoci imunitu budovat, ovšem já jsem si přečetla příbalový leták a zjistila, že daný lék způsobuje chudokrevnost, ničí červené krvinky a ovlivňuje tvorbu bílých. Zavolala jsem paní doktorce, abych jí řekla, že synovi lék dávat nebudu, protože si myslím, že už tak má problémů dost a o leukémii rozhodně nestojím. Milá paní mi na to sdělila, že když nebudu dodržovat jí navržený způsob léčení, postará se o to, aby mého syna nepřijali do žádné brněnské nemocnice, a to ani v situaci s akutními obtížemi.
V tomto případě ovšem padla výhružka na neúrodnou půdu. Já jsem se totiž nelekla (to jsem si odbyla už u těch prášků), ale hrozně rozčílila. To mi zřejmě dalo dostatek energie a správný směr, takže jsem poměrně brzy našla ochotné léčitele, akupunkturisty, seznámila jsem se s homeopatií a hlavně s makrobiotikou. Prostudovala jsem na téma zdravá výživa všechno, co bylo kolem roku 1990 k mání, a protože jsem již měla ozkoušené, jak dobře můj syn na dietní opatření reaguje, začala jsem postupně zkoušet makrobiotiku zařadit do rodinného jídelníčku. Ani já ani kluci jsme s ní žádné problémy neměli, manžel neprotestoval a maso s omáčkou si dával v závodní jídelně. Staník se do roka přestal dusit, do dvou let mu zmizel ekzém, kromě známých „kritických“ období na podzim a následkem různých nachlazení a viróz, a moji kamarádi mě ve společnosti začali představovat slovy: „To je Eva, ona nejí maso.“
Někdy kolem roku 1996 projevil Staník přání vrátit se k „normálnímu“ jídlu, tak jsem si vytvořila vlastní verzi aplikované makrobiotiky, kterou s různými obměnami a přestávkami dodržuji dodnes. Snažím se přizpůsobovat přírodním cyklům, zdravotnímu stavu členů rodiny, dodržovat základní zásady makrobiotiky v hrubých rysech a hlavně do jídla vkládat všechnu svou lásku, ochranu, péči, prostě to nejlepší, čeho jsem schopná. Mám s tím skvělé výsledky. Všem mým klukům včetně druhého manžela moje vaření vyhovuje, odmítají jíst v různých menzách a vývařovnách, na jídlo připravené z nekvalitních surovin okamžitě reagují a kromě toho je ještě baví se na kuchyňském kutění spolupodílet.
Kromě neustálého studia (a praktikování) zdravé a přirozené stravy se od roku 1990 věnuji józe, cvičení i meditační praxi, cvičím tai či, zajímám se o feng shui, pokouším se o čínské horoskopy, díky své práci překladatelky a tlumočnice pravidelně přicházím do styku s homeopatií, geomantií, posvátnou geometrií, tradiční filosofií, magií, alchymií, šamanskými praktikami i tradičními způsoby léčení a léčitelství. To vše se snažím začleňovat do svého každodenního života a přistupovat ke světu lidí i energií opravdu celostně.
Ráda bych pomáhala nacházet cestu dalším lidem a především ženám, proto jsem se pokusila zorganizovat setkávání formou tradiční ženské pospolitosti s možností výměny zkušeností, názorů a s hlavním zaměřením na jídlo a vaření. Doufám, že se Vám všem v mém spolku Magdalena bude líbit. Mým přáním je, aby se k mému vaření časem přidaly další z nás, které se s námi budou chtít podělit o jiné části ženského vědění a jiné způsoby jeho využití.