Jmenuji se Eva Leňová Burešová. Narodila jsem se 27. května 1963 v Brně. Mám dva dospělé syny, Stanislava (1984) a Iva (1987), dvě snachy, dva vnuky (2021 a 2022) a vnučku (2023). Jsem podruhé vdaná a stále bydlím v Brně, v malém rodinném domku v Líšni, kousek od místa, kde jsem se narodila.
Vyrostla jsem ve velmi tradičním prostředí. Přestože byla výchova mých rodičů z dnešního pohledu skutečně omezující a přísná, dala mi paradoxně zdravý pocit sebejistoty, vlastní hodnoty a místa, kam se mohu vracet, protože vím, že tam patřím. Díky tomu také vím, kdo jsem a mám dodnes občas buřičskou chuť něco změnit, posouvat hranice, nenechat se semlít.
Jako dítě jsem bývala často nemocná, a tak jsem hodně četla a potřeba číst mě neopustila dodnes. Oblíbila jsem si historické romány, dobrodružné knihy a později filosoficky zaměřená pojednání a alternativní či metafyzické přístupy. Kromě orientace v literatuře a určité kulturní základny jsem se díky tomu naučila slušně česky. To se mi později velmi hodilo v mé práci tlumočnice a překladatelky.
Nejvíc času u mé postele trávila moje babička, která mi četla, zpívala a vyprávěla příběhy. Díky ní jsem se naučila znát naši rodinnou historii, získala jsem zájem o tradici, naučila jsem se naslouchat a vyprávět. S rodiči jsme hodně cestovali, chodili po přírodě a hodně času jsme trávili venku. To mě naučilo orientovat se v přírodě i mezi lidmi, postarat se sama o sebe a o ostatní. Obojí se mi později hodilo v mé práci průvodkyně, lektorky a koučky.
Navíc jsem zjistila, jak důležité je umět se domluvit, takže mi přišlo přirozené naučit se tolik jazyků, kolik zvládnu, a snažit se porozumět lidem, respektovat, že to třeba mají jinak. Protože jinak se nedomluvíme. Tlumočení a překládání pro mě bylo přirozeným vyústěním všeho zmíněného.
Denně se u nás vařilo, hodně potravin jsme měli od příbuzných a známých a něco málo jsme si také pěstovali. Dnes se tomu říká lokální a sezónní. Skoro nic se nevyhazovalo, každá koruna se počítala a módní vlny mé rodiče nechávaly zcela klidnými. Dnes se tomu říká udržitelný životní styl. Věci se používaly tak dlouho, dokud se nerozpadly, nejdřív na svátek, později na běžné použití a nakonec třeba na úklid nebo do zahrady. Dnes se tomu módně říká upcyklace. Nemoci se léčily obklady a bylinami a k doktorovi se chodilo jen, když nebylo zbytí. To vše jsem později s úspěchem používala při práci lektorky a organizátorky seminářů Akademie léčivé výživy.
Na střední hotelové škole jsem získala určité výživové základy a orientaci v cestovním ruchu.
Na jazykové škole jsem si dodělala státnice z angličtiny a němčiny, abych u překládání a tlumočení měla lepší pocit. Žádná vysvědčení ani osvědčení po mě při mé práci překladatelky a tlumočnice nikdy nikdo nechtěl. To, že jsem se časem specializovala na určité obory, vzniklo přirozeně na zákaldě poptávky. Dobře překládat totiž člověk může jenom to, co dobře zná.
Péče o rodinu mě přivedla k zájmu o zdravou stravu, alternativní přístupy ke zdraví, léčení a nakonec k tradicím a moudrosti našich předků, těch časově a místně blízkých i vzdálených. Zjistila jsem, že „přirozené“ je pro mě lepší než „zdravé“, a že více věřím léty prověřeným praktikám, než módním vlnám různých teorií a zaručených pravd.
Vaření se mi z nutnosti stalo postupně koníčkem a životní cestou. Absolvovala jsem jen ucelený kurz makrobiotiky, ale hodně zkušeností jsem získala přímo od kuchařů, lektorů a cestovatelů, kteří mi také vozili suroviny a koření z celého světa, když se u nás ještě skoro nic nedalo koupit. Dodnes si v restauraci nechám zavolat kuchaře nebo zajdu do kuchyně, abych se podívala, čím té chuti docílil. Málokdy mě odmítnou.
Lidi za mnou začali chodit se svými starostmi a nejen zdravotními potížemi časem stále víc. Tak jsem si nejdřív dodělala psychologii na MUNI a následně si doplnila koučovací certifikát společnosti Coaching World akreditovaný MŠMT. Předávat, co vím, není totiž vůbec snadné a moudrým často víc, než znalosti chybí nástroje. A tak si ty svoje snažím stále doplňovat a zkvalitňovat.
I když bych občas ráda tou osobou před sebou prostě zatřásla a řekla jí probuď se, přestaň si vymýšlet a začni něco dělat. Za tvůj život nenesou odpovědnost druzí. Je to jen a jen na tobě.